Prolog...

Zdravím Vás, tady je uvod k té druhé povídce. Vypadá to přesně jak jsem říkala, asi to budu psát na přeskáčku. Doufám, že se to bude líbit.

Za okny byla již tma, jediné světlo byloo z pouličních lamp a měsíce v úplňku. Na parapetu seděl černovlasý mladík s jizvou na čele a unavenýma, smutnýma, zelenýma očima se díval ven do tmy.

Ano, byl to Harry Potter. Chlapec, který přežil nyní jen přežíval. Bylo to už deset dní co byl opět u svých příbuzných. U Durslayů a čtrnáct dní od chvíle, co jeho kmotr Sirius Black propadl Obloukem Smrti.

Harry seděl a koukal z okna. Neustále se vinil za kmotrovu smrt. Na dopisy od přátel neodpovídal, vlastně je ani jednou neotevřel. Od doby co se vrátil do domu svého strýce a tety skoro nejedl a nepil, utápěl se vžalu. Ze svého pokoje vycházel jen do koupelny a to jen minimálně. většinou seděl či ležel na postely, jen někdy seděl na parapetu a díval se na oblohu. (Většinou v noci.)

Nyní však jeho pozornost upoutalo něco jiného než jen svítící měsíc. K  jeho otevřenému oknu se blížila bílá šmouha, která velkou rychlostí proletěla kolem jeho obličeje s rachotem skončila na posteli.

Harry se s trhnutím otočil a na své postely vyděl tvora podobného lišce bílé barvy a s několika ocasy, které měly fialové špičky. Pak se náhle zablesklo a místo liščího tvora tam seděla osoba v bílém plášti s hlubokou kápí, pod kterou nebylo vidět.

"Harry, Harry. Mám pro tebe návrh." ozval se z pod kápě příjemný ženský hlas. Ten hlas Harrymu zněl jako zvonkohra. Přišel mu velmi příjemný a uklidňijící.

"K-Kdo j-jste? A co to b-bylo za tvora p-před chvilkou?" ozval se chlapcův chraptavý hlas.

"To byla magická Devítiocasá liška, konkrétně moje zvěromágská podoba. Jinak mi přátelé říkají Kitsune, tedy liška. Myslím, že by ti to mohlo zatím stačit." Ozval se pobavený hlas a mladíkovi přišlo, že ta osoba předním je nějaká velmi mladá dívka, ale i na svůj věk mocná.

"Dobře, a po mě chcete co?" postupně se uklidnil tmavovlásek a snažil se nahlédnout pod bílou kápi.

"Kukám, že se ti vrátila zvědavost, ale to těďka necháme. Můj návrh zní, že by si šel se mnou a během prázdnin se odemne učil kouzla a další věci, pomohli by ti i mý přátelé, z nichž jeden je tvou předek. A pak by si se snámi vrátil do Bradavic, kde my bychom byli jako nový studenti. Tak co tomu říkáš? Chceš od nás pomoct porazit Voldemorta, nebo se budeš dál utápět  v žalu?" Zazněl návr a Harryho tvář se stáhla v přemýšlivý výraz.

"Pokud pujdu s Vámi, tak Rona a Miu uvidím až v Bradavicích, že?" rychle se optal mladík a trochu posmutněl.

"Ano, to máš pravdu a tykej mi prosím. Kvůli tvé i naší bezpečnosti to tak bude lepší. Myslím, že by bylo vhodné, abys jim poslal dopis ve kterém jim vše vysvětlíš a požádáš je aby si to nechali pro sebe dokud to ostatním neřekneš ty. Budou se muset asi dva týdny přetvařovat, aby to vypadalo že o tobě nic nevědí ale je to pro tvé dobro. POkud tě nenajde ani Brumbál, nenajde tě ani Voldemord. Také jim v budeš moct psát. Vždy jim to donesu a počkám na odpověď." rovnou to vyřešila Kitsune.

"Tak dobře, půjdu s Vá-Tebou," usmál se Harry a Kitsune ho chytla za loket. Pokojem se roznesl zablesk, kterého si nikdo nevšiml a pokoj vypadal jako by tam nikdo nikdy nežil.